Loutkář z ghetta - Eva Weaverová

   Vydala Mladá fronta a.s. v roce 2013 

Počet stran: 312
Mé hodnocení: 4/5
.....................................................................................................................


 Knížka se dělí na tři části. Na dva příběhy. První vypráví Mika, Michail Hernsteyn, polský židovský chlapec bydlící ve Varšavě. Právě začíná druhá světová válka a tak jsou v příběhu popisovány postupné příkazy a zákazy pro židy, které nakonec vyústí až k jejich vystěhování do ghetta. 
 Mika je svědkem zastřelení svého milovaného dědečka. Než dědeček vydechne naposledy, přeje si, aby si Mika vzal jeho kabát. Chlapec dědečka poslechne a kabát si nechá. Není to ovšem jen tak nějaký kus oblečení, skrývá totiž mnoho tajemství ukrytých v mnoha různě velkých a hlavně poschovávaných kapsách. Kromě dědečkových pokladů obsahuje i ručně vyrobené loutky, Mika si je ponechá a v dědečkově dílniččce začne vyrábět další ze všeho, z čeho se dá. Loutky pomohou chlapci najít odvahu. A nejen chlapci, ale i všem okolo, Mika jim začne tajně hrát divadlo. Jenže bohužel na to přijdou i nacisti a nutí Miku, aby jednou týdně chodil k nim do kasárny a bavil divadlem i je. Chlapcovi je to proti srsti, ale bojí se odmítnout. Nakonec vymyslí plán, jak mu velký plášť pomůže zachránit alespoň pár dětí. A dokonce se trochu sblíží s jedním vojákem, s Maxem Meierhauser z Norimberku a ten Mikovi trochu pomůže. Chlapec mu za to jako poděkování věnuje loutku Prince. 
 Druhá část knihy je Princův příběh, který se uskutečnil jako konec šesti let války, kdy se Max s ostatními ukrývajícími německými vojáky mezi sutinami ve Varšavě vzdali ruským tankům. Rusové je naložili do dobytčích vlaků a poslali na dalekou cestu na Sibiř. Max vypráví svůj příběh z pracovního tábora, dlouhý útěk přes Sibiř a následný život v Německu.
 A nakonec krátká třetí část nazvaná Návrat domů. Ta vypráví o starém Mikovi, myslím si, že to klidně mohu prozradit, protože hned v úvodu se píše o prošedivělém Mikovi, takže není žádným tajemstvím, že to přežije :)

 Knihu jsem přečetla za necelé dva dny. Před vypůjčením z knihovny jsem o ní vůbec nic neslyšela, což mě dost mrzí, protože je to opravdu krásná kniha. 
 Nečekejte vyprávění z koncentračních táborů, jak to u většiny knih s tématikou druhé světové války bývá. I když se tam koncentrační tábory sem tam zmíní, je to vyprávění života polských židů ve varšavském ghettu a pak německých vojáků v pracovnám táboře na Sibiři. Příběh o tom, jak i v nejvyšší nouzi a na pokraji smrti se lidé dokáži semknout a pomoci si, nadchnout se pro maličkost jako je vyrobená loutka z čehosi co se zrovna najde. Příběh Miky a Maxe o prožití, ale hlavně přežití nemožného.

Žádné komentáře:

Okomentovat