Sumasumárum DvaDevatenáct

 Zdravím všechny ve spolek.
 Letos v lednu jsem si tu začala smolit něco jako svůj čtenářský deník. Do té doby jsem si zapisovala pouze jméno autora a díla do takového sešítku (který si vedu od května 2009). Až můj přítel přišel s nápadem, abych psala o svých přečtených knížkách veřejně na internet. No a protože už se nemusím sáhodlouze učit nic do školy, tak mám teď poměrně dost volného času, tak jsem si řekla proč ne. Zkusit se má přece všechno, no ne? Třeba to někoho inspiruje k přečtení nějaké knížky, co já vím. Já osobně hledám ráda tipy na čtení od ostatních čtenářů. A tak jsem si založila blog (chápej - můj přítel mi ho založil).
 I když se lehce vymykám, protože spousta knižních blogů se zabývá většinou knižními novinkami, ke kterým se málokdy dostanu, protože miluju knihovnu. Jako malá jsem byla pravidelným návštěvníkem u nás v městské knihovně a přála jsem si přečíst všechny knížky, co tam mají. Rodiče se mi snažili vysvětlit, že to přece nikdy nemůžu zvládnout, protože je tam spoustu knih, které nechci číst a pak také neustále nové a nové přibývají. No, co vám budu povídat, zase měli pravdu. Navíc už nějakou chvíli navštěvuji knihovnu v Praze a tam je těch knih ještě mnohem víc, takže můj dětský sen se mi nikdy splnit nepodaří. Což mě ale ani náhodou neodradí od toho, abych četla dál. Abych četla co nejvíc to jde a vše co se mi líbí.
 Za letošní rok jsem přečetla celkem 51 knih a to je dohromady 16 514 stránek. Tak třeba to příští rok trumfnu. Mějte se fanfárově a pokud máte nějaký tip, který příští rok rozhodně nemám vynechat, tak sem s ním, prosím :)
 Vaše Pimpiliška

Mistr Popravčí - C. C. Humphreys

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o. v roce 2003
Počet stran: 470
Mé hodnocení: 5/5

.................................................................................................................

 Píše se rok 1536 a anglický král Jindřich VIII. se chystá popravit svou údajně nevěrnou manželku Annu Boleynovou. Protože byla Anna královnou, má právo na vznešenou smrt a to stětí hlavy. Na tuto "práci" je povolán Francouz Jean Rombaud, kat a bývalý žoldnéř.
 Anna před popravou navštíví Jeana a chce po něm, aby jí po setnutí hlavy nenápadně sťal i její šestiprstou ruku. A tu aby poté odvezl k Loiře, poblíž Tours do vesničky zvané Pont St-Just a tam ji na křižovatce při příštím úplňku pohřbil. A Jean, okouzlen Anniným kouzlem, přísahá, že to udělá.
 Na popravu bývalé královny se přijdou podívat stovky lidí. Což samozřejmě zcela znemožňuje dvakrát nepozorovaně mávnout popravčím mečem. Proto Jean vymyslí plán, jak na to. Těsně před popravou, při poprošení kata o odpuštění u odsouzené, požádá Annu, aby se ještě naposledy pomodlila. A pak, na jeho příkaz dá jednu ruku dolů a druhou, tu šestiprstou, nechá opřenou o bradu. Přestože se Jean snažil jednat velice nenápadně, byl tam někdo, kdo ho bedlivě pozoroval a komu neušlo, jak mistr popravčí schovává useknutou dlaň do hedvábné peněženky a strká si ji za zástěru. Ten někdo pak kata sledoval. A to až na křižovatku u Loiry. A ten někdo na něj poslal skupinu vojáků, aby ho zmlátili, okradli a zavřeli do těsné klece pranýře, která ho odsoudí k pomalé smrti.
 Jediný způsob jak se z této nezáviděníhodné situace zachránit je vyprávění příběhu strážci šibeničního vrchu, jednorukému šílenci Fuggerovi. Strážce vlastní ochočeného krkavce Daemona a miluje zajímavé příběhy. Proto Jeanovi slíbil, že za dobrý příběh ho pustí na svobodu.
 Fuggera zaujme katův příběh a tak ho propustí z pranýře pod přísahou, že mu může pomoci dodržet své slovo bývalé královně Anně.
 Mezitím má královninu ruku ve své moci arcibiskup, který ji toužil vlastnit, protože slýchal fantastické babské povídačky, že jen díky té zázračné ruce dokázala Anna otřást Svatým stolcem a odvést přesvědčeného katolíka Jindřicha z lůna milované církve. Arcibiskup chtěl čarovnou ruku nabalzamovat nebo alespoň uchovat její kostru. Měl v plánu použít ji jako zbraň mezi všemi padělky svatých ostatků. Přál si s ní ovládat lidi, ty důvěřivé pošetilce s nimiž se tak lehko manipuluje. Stačí jim, když si sáhnou na svatou relikvii.
 A tak Jean s Fuggerem a Deamonem vyrazili do Tours, kde byl Jean ubytován v hostinci v době útoku. Doufali, že tam najdou nějaké stopy po útočnících, které by jim napověděly, s kým mají tu čest. Shodou okolností měla být ve městě hromadná poprava, které se měl účastnit i sám arcibiskup. Jenže mezitím zemřel místní kat a tak byl vyhlášen konkurz na nového. Jean v tom viděl ideální příležitost, jak se dostat blízko k arcibiskupovi. Jenže Jean nebyl na konkurzu jediný schopný. Objevil se tu i obrovský Nor se sekyrou a vlkem.

 Pro mě hodně zajímavý příběh mladého kata, který přišel během moru o svou rodinu a tak se zavázal bývalé královně Anně svým slovem, že jí splní její poslední přání. To však ještě netušil, že to bude tak složitý úkol, kde na něj bude na každém kroku číhat zrada, zlo a i smrt. Naštěstí během svého nelehkého putování postupně shromáždí partičku přátel, kteří jsou kvůli němu a jeho přísaze ochotni riskovat svůj holý život. Následují ho kamkoli a to i ve chvíli, kdy je jeden z nich zradí a situace se nerýsuje zrovna moc příznivě.
 Na to, že to byla poměrně "bichle", tak jsem to tzv. "zhltla" celkem rychle. Už od začátku jsem byla zvědavá, zda Jean dokáže dodržet svou přísahu. obzvlášť proto, že nepřátelé se na něj lepili v jednom kuse. Ale za to poznal i pár přátel, kteří své přátelství brali smrtelně vážně a následovali ho přímo do horoucích pekel.
 Knihu doporučuji každému, kdo má rád historické příběhy opletené špetkou té čarodějné magie.
 Za mě super, jedna z nejlepších historických knih, které jsem kdy četla a už se těším, až si přečtu pokračování - Prokletá pouta.

Návrat z pekla - Jan Vavřík

Vydalo nakladatelství BRÁNA, a. s. v roce 2016
Počet stran: 269
Mé hodnocení: 5/5

.....................................................................................................................

 Karel Miller se díky podrazu ocitl v koncentračním táboře a aby to tam přežil bez zešílení, tak střídavě vzpomíná na své mladí a dobu před válkou.
 Vzpomíná na svou maminku a bratra, kteří měli nemocné srdce a zemřeli. Vzpomíná na to, jak se pak protloukal s otcem společně životem. Každé ráno brzy vstávat, jít pomoct do pekařství a pak pěkně na univerzitu, vystudovat na lékaře.Byl totiž velice nadějným studentem.
 Dále vzpomíná na svou lásku Mařenku Wimmerovou, sousedku z pavlače a židovku. Nedokázal zabránit jejímu transportu do koncentračního tábora. Její deportaci a deportaci jejich dětí si neustále klade za vinu. Pořád přemýšlí o tom, jak jen tomu mohl zabránit.
 Karel se v táboře stane osobním kuchařem velitele, což mu pomůže přežít dobu do osvobození.

 Hans Bruner je hauptsturmfuhrerem v táboře, kam deportovali Karla. Je zlý, nekontrolovatelný a rád si vybíjí své mindráky na slabších. Rád nosil při procházce táborem v pravé holínce kožený koňský bičík, kterým někoho zbil do bezvědomí.
 Jediné, co v něm zachovalo lidské city byl jeho bratr, jeho malý Herbert, který byl u tankové divize na východní frontě. Jenže ten ve válce umrznul a proto Hans nenáviděl ty podřadné Slovany ještě víc.

 Velmi silné čtení o nemilé době, takže to jistě není nic pro slabší povahy. I když samozřejmě je pravda, že takové příběhy by se číst měly, aby nebyly zapomenuty a aby se hlavně už nikdy neopakovaly. Autor popisuje příběh, který mu vyprávěla jeho babička.
 Kniha mě okamžitě vtáhla do děje, je napsaná velmi živě a čtivě. Při četbě jsem soucítila s Karlem a jeho rodinou a zároveň jsem si říkala, jaké mám štěstí, že tohle nemusím zažívat. Nedokážu si vůbec představit jaké to muselo být. Ta bezmoc. To zoufalství. Ale i ta lidská síla, která pomohla lidem ty hrůzy přežít.
 Tato kniha nekončí koncem 2. světové války, ale pokračuje v Karlově životě dál. Popisuje dobu těsně po válce, složitosti mezilidských vztahů i vyrovnání se zrádci. Ukazuje jak nelehké bylo vrátit se k normálnímu životu.
 Doporučuji číst s připraveným balíčkem kapesníků.