Počet stran: 136
Mé hodnocení: 5/5
.....................................................................................................................
Helena se po dvanácti letech dostane ven z vězení. Najednou je svobodná a úplně si neví rady co s tím. Naštěstí má svou sociální kurátorku Soňu, která jí ráda pomáhá. Například jdou spolu vybrat byt. Což o to, Helena má nastřádané nějaké finance, ale najít byt, který by byl domov a nepřipomínal ani trochu vězení? To už je jiný oříšek. Ale nakonec objeví byt po Samuelovi, který se teď potápí na Novém Zélandu a tak se rozhodl k pronájmu. Byt je parádní, vzdušný, pěkně s oknem s krásným výhledem a uprostřed stojí velká vana. Vířivka.
Pak zbývá ještě sehnat práci.
Helena má největší problém s kontaktem s lidmi a dívat se jim do očí. A i když jí někdo připomene někoho z vězení, je jí protivný.
Jednoho dne v práci se jí dostane pod ruku balík se stejným jménem jako má její manžel. Tedy vlastně bývalý manžel. Helena si uvědomí, že by ještě chtěla vidět svou dceru Báru a nejspíš i bývalého manžela Otu. A tak se vypráví na výlet do svého bývalého bydliště. K bývalému manželovi, kvůli kterému seděla ve vězení. Za pokus o vraždu. Jenže kdo je tu ta skutečná oběť?
Knížka byla v knihovně v oddělení Doporučujeme - lehké čtení do tramvaje. Sice nejezdím tramvají, spíš autobusem a metrem, ale občas do ní také vlezu, takže jsem si řekla, že si ji i tak mohu půjčit :)
A opravdu to bylo lehké čtení, další tzv. knižní jednohubka, kterou člověk zvládne přečíst za jedno odpoledne. Zhltla jsem ji hned a dokonce jsem se i poučila, protože Helena po propuštění z vězení pracovala na poště, byla v knize dobrá poznámka, že když lidé posílají balíky, měli by je převázat provázkem. Lépe se tak pracovníkům na poště s balíkem manipuluje a omezí se tím riziko poškození při manipulaci během transportu. Nikdy mě o tom nenapadlo přemýšlet, ale je to vlastně docela logické.
Jediné, co mi na knize vadilo bylo, že byla tak krátká :)
Více se o knize či autorce můžete dozvědět na ČBDB.
Helena se po dvanácti letech dostane ven z vězení. Najednou je svobodná a úplně si neví rady co s tím. Naštěstí má svou sociální kurátorku Soňu, která jí ráda pomáhá. Například jdou spolu vybrat byt. Což o to, Helena má nastřádané nějaké finance, ale najít byt, který by byl domov a nepřipomínal ani trochu vězení? To už je jiný oříšek. Ale nakonec objeví byt po Samuelovi, který se teď potápí na Novém Zélandu a tak se rozhodl k pronájmu. Byt je parádní, vzdušný, pěkně s oknem s krásným výhledem a uprostřed stojí velká vana. Vířivka.
Pak zbývá ještě sehnat práci.
Helena má největší problém s kontaktem s lidmi a dívat se jim do očí. A i když jí někdo připomene někoho z vězení, je jí protivný.Jednoho dne v práci se jí dostane pod ruku balík se stejným jménem jako má její manžel. Tedy vlastně bývalý manžel. Helena si uvědomí, že by ještě chtěla vidět svou dceru Báru a nejspíš i bývalého manžela Otu. A tak se vypráví na výlet do svého bývalého bydliště. K bývalému manželovi, kvůli kterému seděla ve vězení. Za pokus o vraždu. Jenže kdo je tu ta skutečná oběť?
Knížka byla v knihovně v oddělení Doporučujeme - lehké čtení do tramvaje. Sice nejezdím tramvají, spíš autobusem a metrem, ale občas do ní také vlezu, takže jsem si řekla, že si ji i tak mohu půjčit :)
A opravdu to bylo lehké čtení, další tzv. knižní jednohubka, kterou člověk zvládne přečíst za jedno odpoledne. Zhltla jsem ji hned a dokonce jsem se i poučila, protože Helena po propuštění z vězení pracovala na poště, byla v knize dobrá poznámka, že když lidé posílají balíky, měli by je převázat provázkem. Lépe se tak pracovníkům na poště s balíkem manipuluje a omezí se tím riziko poškození při manipulaci během transportu. Nikdy mě o tom nenapadlo přemýšlet, ale je to vlastně docela logické.
Jediné, co mi na knize vadilo bylo, že byla tak krátká :)
Více se o knize či autorce můžete dozvědět na ČBDB.
